Program vertebrogenní Bolesti zad s neurologickými příznaky

Bolesti zad patří mezi nejčastější důvody pracovní neschopnosti a návštěvy lékařů v rozvinutých zemích. Akutní i chronické bolesti zad (vertebrogenní bolesti) v oblasti krční, hrudní či bederní páteře jsou běžnou problematikou praktických a rehabilitačních lékařů. Neurologie se zabývá vertebrogenními obtížemi v přítomnosti neurologických příznaků, to jest při poruše citlivosti nebo hybnosti končetin odpovídající postižené oblasti páteře.

„To nejlepší, co můžete udělat pro svoje zdraví, je cvičit.“

Arnold Schwarzenegger, rakouský herec, kulturista a sportovec 1947

Vertebrogenní program nabízí péči o pacienty s akutními bolestmi zad s neurologickými příznaky, které odpovídají postižení nervových struktur v oblasti páteřního kanálu. Úkolem neurologa je určit místo poškození nervové struktury (míchy, míšního kořene, respektive periferního nervu) a odhalit příčinu obtíží.

Vertebrogenní obtíže, které vyžadují péči neurologa rozdělujeme do tří skupin:

Radikulární příznaky Myelopatické příznaky Příznaky syndromu kaudy
Bolesti směřující do končetiny Neobratnost končetin Porucha močení
Změna citlivosti na končetině Zakopávání, pády Oslabení dolních končetin
Oslabení na končetině Porucha citlivosti trupu či končetin Porucha citlivosti dolních končetin
Zpravidla bolesti zad Nemusí být bolesti zad Porucha citlivosti kolem genitálu

Kromě diagnostiky je úkolem neurologa, ve spolupráci s praktickým a rehabilitačním lékařem, nastavit a kontrolovat konzervativní léčbu - rehabilitaci a tlumení bolesti. V případě selhání konzervativní léčby a současně operačně řešitelného původu obtíží je pacient referován k neurochirurgickému vyšetření.

Možnosti léčby vertebrogenních onemocnění

Léčba bolestí zad se rozděluje na konzervativní (léky, rehabilitace a obstřiky pod CT kontrolou) a operační.

Analgetika (léky na bolesti) jsou základem symptomatické léčby vertebrogenních bolestí. Principem je utlumení bolestí k prevenci chronifikace obtíží, umožnění časné pohybové a rehabilitační aktivity a zlepšení kvality života.  V optimálním případě je aplikace analgetik pouze přechodná.

Myorelaxancia (léky na uvolnění svalů) se užívají pouze u akutních bolestivých stavů s podílem svalových spazmů (křečí). Nemají místo u pacientů s dlouhodobými bolestmi zad, kde paradoxně mohou stav výhledově zhoršovat oslabením svalového korzetu trupu.

Kortikosteroidy (protizánětlivé a protiotokové léky) se užívají pouze u pacientů s radikulárními příznaky. Steroidy tlumí sterilní zánět a snížují otok nervového kořene, který je utlačen vyhřezlou ploténkou či kostním výrůstkem.

Rehabilitace a fyzikální terapie je zcela zásadní léčebnou modalitou pacientů s vertebrogenními obtížemi. Význam je preventivní i léčebný. Rehabilitaci musí koordinovat rehabilitační lékař a vykonávat zkušený fyzioterapeut. Nicméně stěžejní je pravidelné domácí cvičení a pohybová aktivita dle odborného zaučení během fyzioterapeutických sezení.

Obstřik nervového kořene pod CT kontrolou (PRT CT) umožní aplikovat směs anestetika a kortikoidu k postiženému nervovému kořeni, který je utlačen vyhřezlou ploténkou či kostním výrůstkem.

Operační řešení je poslední volbou po řádném zvážení pro a proti operačního výkonu. Podstata je v odstranění hmot, které komprimují nervový kořen. Vyjímku tvoří pacient s myelopatií či syndromem kaudy, kde operační řešení ve většině případů jednoznačně převyšuje rizika.