Neurokognitivní program

Kognitivní funkce představují soubor nejvyšších lidských dovedností, které umožňují vnímat, myslet, konat a ve výsledku být samostatný a schopný se adekvátně přizpůsobit změnám vnitřního prostředí i vnějšího světa. Jedná se především o pozornost, paměť, jazykové a zrakově-prostorové dovednosti, schopnost plánovat a realizovat své myšlenky. Narušení kognitivních funkcí omezuje samostatnou existenci a vytváří závislost na jiné pečující osobě. Z medicínského pohledu pak hovoříme o demenci neboli velké neurokognitivní poruše.

Poruchy paměti rozhodně nepatří k úspěšnému stárnutí !

Neurokognitivní program zajišťuje diagnostiku a odpovídající podpůrnou léčbu pro pacienty se všemi typy poruch kognitivních funkcí. Ve specializované neurokognitivní poradně jsou sledování pacienti s minimální kognitivní poruchou, demencí či s izolovanými kognitivními poruchami rozličné příčiny. Zásadní je spolupráce s klinickým logopedem při našem oddělení, s psychology z oddělení klinické psychologie a s ambulantními psychiatry v regionu. Nezastupitelnou roli má praktický lékař pacienta.

Základní pojmy z kognitivní neurologie

Demence (velká neurokognitivní porucha) je vývojové stádium zhoršení kognitivních schopností v čase proti původnímu stavu. O demenci hovoříme v případě, že pacient není schopen samostatné existence z důvodu kognitivní poruchy a vyžaduje minimálně dohled nebo dopomoc druhé osoby. V pokročilých stádiích jsou pacienti s demencí zcela odkázáni na druhou osobu. Příčin demence je celá řada (viz krátký výčet), ve věku nad 65 let se jedná nejčastěji o Alzheimerovu nemoc.

Minimální kognitivní porucha (malá neurokognitivní porucha) může předcházet rozvoji demence za předpokladu, že jsou narušeny kognitivní schopnosti pacienta, nicméně ten je nadále schopen samostatné existence bez dohledu či dopomoci.

Subjektivní stížnost na paměť odpovídá steskům pacienta na výkonnost své paměti, nicméně bez objektivně zjistitelné významnější odchylky proti věkové normě s přihlédnutím k dosaženému vzdělání. Samostatnost samozřejmě není narušena.

Diagnostika kognitivních poruch

Základem diagnostiky je pečlivá anamnéza od pacienta, ale především od jeho nejbližšího okolí (rodina, pečovatel). Proto vyžadujeme vždy doprovod blízkou osobou, která je v pravidelném kontaktu s pacientem. Součástí vyšetření jsou screeningové kognitivní dotazníky (např.MMSE, Test hodin, MoCA nebo ACE-R) nebo úzce specializované kognitivní testy. U nejasných stavů nebo v počátku poklesu kognitivních funkcí má nezastupitelnou roli komplexní vyšetření psychologem.

Z pomocných vyšetřovacích metod využíváme zobrazovací modality (magnetickou rezonanci mozku, perfúzní SPECT vyšetření nebo PET-CT mozku se značenou glukózou), laboratorní vyšetření krve (např.hladiny hormonů, vitaminů, mineralogram či renální a jaterní testy) a vyšetření mozkomíšního mozku (triplet, autoimunitní procesy, tenze likvoru…) po odběru lumbální punkcí.

Vybrané příznaky kognitivních poruch

Poruchy krátkodobé paměti

Poruchy orientace v čase, prostoru a situaci

Poruchy produkce nebo porozumění řeči

Porucha plánování a vykonávání složitějších úkonů

Změna osobnosti, sociálně neadekvátní chování

Poruchy spánku, noční neklid

Bloudění, agresivita, hašteřivost a další…

Možné příčiny demence

Alzheimerova nemoc

Demence s Lewyho tělísky

Frontotemporální demence

Primární progresivní afázie

Cévně podmíněné kognitivní poruchy

Normotenzní hydrocefalus

Demence při Parkinsonově nemoci

Huntingtonova nemoc a mnoho dalších…

Zásady léčby kognitivních poruch

Podstatou péče o osobu s kognitivní poruchou je kvalitní rodinné, respektive sociální zázemí, ve kterém se pacient cítí bezpečně a jistě. Zásadní informací je poznatek, že všechny neurodegenerativní demence (jako je např.Alzheierova nemoc) mají plynule progredující charakter v čase a jsou v tuto chvíli nevyléčitelné.

To znamená, že pacient ztrácí čím dál více kognitivních dovedností, zvyšuje se jeho závislost na okolí, což vyžaduje dopomoc nejprve v komplexních činnostech (telefonování, nakládání s financemi) a později v základních sebeobslužných činnostech (hygiena, příjem potravy či tekutin).

Dostupná je pouze léčba podpůrná a symptomatická, které lze rozdělit na farmakologickou (např.kognitiva – inhibitory acetylcholinesterázy nebo memantin, ev.antidepresiva) a nefarmakologickou (např.kognitivní trénink, sociální zapojení).

Web České alzheimerovské společnosti
Sociální služby města Chomutov